ZDRAVÍ RR

DERMOID SINUS

Dermoid (polynoidální cysta, dermální sinus)je otvor v kůži, úzký jako nit, čili vchlípenina kůže do podkožního tkaniva. Vyskytuje se většinou v okolí ridge, od vrcholku hlavy až po kořen ocasu. Může být různě hluboký, od nenápadné prohloubeniny až po dermoid zasahující skrz obratle páteře k míše.

Vzniká již v embryonálním období vinou vývojové anomálie jejíž důsledkem se neoddělí kožní tkanivo zcela od ostatního tkaniva. V ektodermu (vrstva, která se stane kůží) vzniknou ,,provazce,, zhutnělé tkáně, které tvoří úzké niťovité kanálky vedoucí až k páteři, tvrdé pleně mozkové nebo k pojivové tkáni pod kůží. Kanálek vypadá jako mikroskopická nálevka. Tato nálevka je tvořena kůží s chlupy a obsahuje také póry, potní a mazové žlázky. Do kanálku se také mohou dostat lupy, kožní maz, vypadané chlupy a prach. Z toho se časem může vyvinout nádor, který může být velmi bolestivý, je těžké jej vyléčit a může se stát životu nebezpečný.

Štěně se s dermoidem již rodí. Existují však dvě varianty dermoidu, s vývodem a bez vývodu na povrch kůže. Uzavřená varianta, která nemá vývod na kůži, je po narození velmi těžko rozpoznatelná a může se proto objevit až ve stáří několika týdnů nebo měsíců. Dermoid sinus nikdy nezmizí, ale dá se chirurgicky odstranit bez vedlejších efektů. Je to dědičné onemocnění a štěňata s dermoidem by měla být vyřazována z chovu. 

DYSPLAZIE

Dysplazie je vývojové onemocnění pohybového aparátu nezávislé na pohlaví (DKK je dysplazie kyčelních kloubů, DLK dysplazie loketních kloubů), vyskytující se zejména u velkých plemen s těžkou kostrou či mohutnou tělesnou stavbou. Dysplazie kyčelního kloubu v 89% případů postihuje oba kyčelní klouby.

Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a jamka. Hlavice je v jamce držena díky vazu, kterým jsou obě struktury spojeny a také díky kloubnímu pouzdru. Příčinou rozvoje dysplazie je nestabilita kloubu, která je daná špatným vývojem stříšky jamky a laxitou (volností) kapitálního vazu. Další faktory napomáhající nestabilitě kloubu jsou i nedostatečný svalový tonus a pevnost kloubního pouzdra. Dysplazie se vyvine tak, že mechanická zátěž tělesné hmotnosti vede ke zvýšení sil, které působí na dislokaci hlavice a tím se zvýší i síla působící na vnější okraj jamky. Díky tomu se pak opožďuje v růstu a je plošší. Stupeň postižení dysplazií závisí na hloubce zapuštění hlavice a na její kulatosti. Čím mělčí jamka a plošší hlavice, tím horší dysplazie. S vyššími stupni dysplazie může být spojena i sekundární artróza, která je následkem dysplazie a může se vyskytnout i u jednoletých zvířat.

TORZE ŽALUDKU

Torze žaludku, tedy rychlé a abnormální rozšíření žaludku plynem, které bývá doprovázeno i jeho převrácením (uzavře se vstup i výstup ze žaludku a je tím omezen odvodu tekutin a plynu i přívod krve), je velice nebezpečný stav a pro mnohé majitele velkých plemen obrovský strašák. Bohužel příčiny torze nejsou stále jasné, pokusím se tedy alespoň shrnout vše co se o torzi ví.

Torze žaludku bez rychlého ošetření končí smrtí psa. Proto jakmile zpozorujete příznaky torze, okamžitě vyhledejte veterináře.

U plemen s velkým nebo hlubokým a úzkým hrudníkem se torze vyskytuje častěji (např. u německé dogy, německých ovčáků, irských setrů, boxerů, rhodéských ridgebacků). Torze může přijít u psa v jakémkoliv věku, ale pravděpodobnost rizika se zvyšuje zhruba od 4. roku. Také přímí příbuzní psů, kteří torzi prodělali, mají vyšší riziko než ostatní.

HERPES

Infekce herpes virem je jednou z významných příčin vzniku neplodnosti u fen, vstřebávání plodů, potratů a porodů mrtvých či slabých štěňat, ale také úhynu celých (zdánlivě zdravých a silných) vrhů do 1-3 týdnů po porodu. Proto by o tomto viru měli vědět všichni chovatelé, kteří odchovávají štěňata.

Psí herpes virus se množí na sliznicích dýchacích a pohlavních cest, napadá psy i feny. V době aktivní infekce může dojít k přenosu z nemocných na dosud zdravé jedince při pohlavním styku nebo kapénkovou infekcí (sekrety z očí, nosu, tlamy).
Psí herpes je příbuzný lidskému herpes viru způsobujícímu opary na rtech (Herpes simplex) a pásovému oparu (Varicella zoster). Jak mnozí zkusili na vlastní kůži, kdo jednou herpes chytí, už se ho nezbaví. Po proběhlé infekci se klinické příznaky ztratí, ale virus se schovává v těle (hlavně v nervových gangliích) a při snížení imunity stresem nebo jinou infekcí se opět probudí k životu a člověku vyrazí opar.

U psa to probíhá stejně, virus se probudí, začne se množit na sliznicích a pes je zase infekční pro ostatní až do chvíle, než se imunitnímu systému podaří infekci potlačit. V latentní fázi, kdy je virus schovaný v gangliích, není hostitel infekční pro své okolí. K reaktivaci infekce dochází nečekaně a v nepravidelných intervalech (v odstupu měsíců i několika let).
Štěňata se mohou nakazit od matky přes placentu, mohou být infikována přímo při porodu průchodem přes pochvu nebo sekrety od matky krátce po porodu (olizování). Štěňata se mohou také nakazit mezi sebou.

U dospělých jedinců probíhá infekce dýchacích cest obvykle jako slabá rýma, která brzy sama odezní. CHV může být také jednou z příčin komplexu psincového kašle (kennel cough). Častý je také asymptomatický průběh (bez příznaků). Při infekci pohlavních cest se mohou u obou pohlaví vyskytnout drobné puchýřky na sliznici pohlavních cest, u fen může probíhat zánět pochvy doprovázený výtokem z pochvy. Tyto příznaky se však nevyskytují vždy, často nelze probíhající infekci při běžné prohlídce poznat. Vzácně se u oslabených jedinců může rozvinout zánět očí, někdy s trvalými následky (záněty a vředy rohovky, zákal čočky atd).
U březích fen napadá virus placentu a vyvíjející se plody. Může dojít ke vstřebání zárodků, potratu, předčasnému porodu nebo porodu mrtvých či slabých štěňat, která často zemřou během několika dní po porodu.

U štěňat nakažených po porodu se infekce projevuje slabostí, apatií, naříkáním, oslabením sacího reflexu, podchlazením, bolestmi břicha, nafouklým břichem a změnou barvy stolice. Mohou se vyskytnout dýchací potíže, výtok z nosu, modřiny na kůži a krvácení z nosu. Mnohdy ale napadá virus orgány tak rychle, že vše končí smrtí do několika hodin a žádné výrazné příznaky se nestihnou rozvinout. Pokud se infekce rozvine u štěňat starších než 3 týdny, bývá méně závažná a většina štěňat jí přežije. Štěňata ale mohou být slepá v důsledku postižení očí nebo mohou mít nervové záchvaty. Sama štěňata jsou v takovém případě dlouho infekční pro své okolí.

Infekce postihuje pouze psovité šelmy. Pro jiná zvířata ani pro lidi není nebezpečná!!!